Někdo mě štve... Většina lidí mě štve. Štvete mě všichni. Ne... nasral mě celej svět. Už jenom tim, že se prostě vyskytl. Zatrolenej velkej třesk, pitomá evoluce. Fajn...
Co pro sebe můžu udělat? Obarvit si vlasy. Nooo, to už jsem dlouho nedělala. Jakou barvu? V úvahu právě teď připadaj jen dvě - červená a černá.
Červenou mám dýl, jak dva týdny. Trochu nuda. Nosila jsem jí do loňskýho léta docela dlouho. Černá... To by nebylo bezpečný. Jestli mě začne nudit po dvou týdnech, bude to průšvih. Tu nesundám bez toho, aniž by mi zůstaly nějaký vlasy. Budu se nenávidět.
Kdy jsem měla naposledy černou? Asi před pěti lety. To je dlouho. Tahala jsem jí celou střední a ještě kousek dál, asi tak pět nebo šest let. Hm... Tak to mě asi nenudila. Proč jsem jí sundala a šla radši na blond? Jo, už vim. Pár blbců se mě ptalo, jestli jsem Vietnamka nebo tak něco. A pár ještě větších blbců mi nechala v inboxu zprávu typu "Chcípni ty čínská svině." Hm, teď bych se jim vysmála a poslala někoho, ať jim obejde auto s klíčema.
Proč mě to tenkrát bolelo? Protože jsem ještě neměla doléčený žážitky ze základky. Pochybuju, že znali moje jméno. Říkala mi "Vietnam, Honšú, Kjúšú nebo Šikoku." Neříkali. Řvali to na mě.
Jo, když chodíte do školy někde, kde z 500 stálých obyvatel dobrou půlku tvoří "čongové u stánků", 95 procent z té druhé půlky jsou xenofobní kreténi a zbylých 5 je vaše rodina, která se navíc živí výukou češtiny a hlídáním dětí té první půlky... nebudou vás mít rádi. Teda, Vietnamci jo, skini asi moc ne. Teď mi to zní skoro jako výzva. Jako "překonat to starý trauma". Nebylo to trauma. Jen mě prostě srali.
Je moje kadeřnice rasista? Vždycky, když za ní jdu a chci barvu, bojí se, že budu chtít komplet černou. Ne, určitě není rasista, jen se jí takhle barva asi nelíbí. Zajímavý....
Všichni si trhněte... míchám si černou!
Žádné komentáře:
Okomentovat